Mr. Wombat: Naše nahrávací studio je jako klukovská klubovna pro nadšence do zvuku!

Měla to původně být jen místnost k odložení klavíru. Nakonec je z toho plnohodnotné nahrávací studio, o které se stará parta sedmi nadšenců do nahrávání, zvučení, sound designu, koncertů, zkrátka do všeho, co souvisí s poťáky, decibely nebo kiloherzi. Řeč je o kolektivu Mr. Wombat, který se sdružuje okolo stejnojmenného nahrávacího studia se sídlem v Kampusu Hybernská a který se dostal do povědomí svými tzv. Wombat Sessions, záznamy živých vystoupení kapel přímo ze studia. Všechny své aktivity, atmosféru a hodnoty, které v lecčems připomínají partu ze Stínadel, se Wombati pokusí přenést 24. července 2020 do Divadla Archa. Kromě zajímavého koncertního line-upu v podobě kapel Branko’s Bridge, Avokaduo a Grottup přichystají také workshop tvorby v softwaru Ableton Live a ve spolupráci s online deníkem Alarm také live podcast. Se zvukaři Láďou Štěrbou a Martinem Polákem jsme si ale povídali také o tom, jak to s Wombatem bylo od samotného začátku.

Jste v podstatě otcové Mr. Wombat. Jak jste přišli na to, že chcete založit nahrávací studio?
Láďa: My jsme to moc nevymýšleli. Já jsem jen hledal místnost, kam bych si mohl přestěhovat klavír. (smích) Chtěl jsem se na něj učit hrát. Shodou okolností asi týden poté, co jsem začal skutečně hledat, jsem potkal kamarádku, která mi poprvé řekla o nově vznikajícím kampusu v Hybernské ulici. Prý že by tam mohla být nějaká volná místnost. S Mártym (Martin Polák, pozn. red.) jsme se pak potkali na pivu v kavárně Potrvá, kde právě zvučil koncert, a já mu o tom poprvé řekl.
Márty: Jo, klasickej scénář, já jsem zvučil a Láďa přišel na pivo (směje se). Tomu všemu ale předcházely naše dřívější diskuse o tom, že bychom chtěli mít nějakej prostor, kam bychom mohli přestěhovat naše jednoduchý nahrávací zařízení. Když pak Láďa přišel s touhle příležitostí, začalo se to konečně dít.
Láďa: Byli jsme pak s Mártym na takový schůzi, kde jsme museli konkrétněji představit, co tam chceme dělat. Pak jsme asi půl roku pomáhali v areálu kampusu budovat, opravovat, dělali elektriku, zvuk a další věci. Nakonec jsme dostali místnosti, který nikdo moc využít nechtěl, ale nám přišly v pohodě. A rozjelo se to! Jsou to asi 3 roky, co jsme začali stavět studio od nuly, budovali stěny, instalovali akustický prvky, malovali...

A po třech letech vás je najednou pět kluků, kteří ve Wombatu pracují! Jaký máte z vašeho vývoje pocit?
Láďa: Je nás sedm! 5 zvukařů, produkční a technik!
Márty: Ten vývoj se hodně odvíjel od toho, jak frčel samotný kampus. Ze začátku tam bylo úplně mrtvo, tehdy jsme tam byli tak tři a přes zimu tam ani nešlo být.
Láďa: Neměli jsme totiž topení! (zasměje se)
Márty: První rok jsme se tam jen tak potkávali já, Láďa a David Kolečkář, pak jsme přibrali Vojtu Zavadila a věci se daly do pohybu daleko rychlejc. Druhej rok už jsme byli ve stavu, kdy se mohlo dobře nahrávat, začali jsme dělat workshopy a později jsme rozjeli i Wombat Sessions.
Láďa: Wombat Sessions teď oslaví už dva roky!

Slyšel jsem v souvislosti s vámi takové přirovnání k Rychlým šípům. Je to jenom sranda nebo je tohle přirovnání něčím opravdu relevantní?
Márty: Rozhodně to sedí! Já mám k Rychlým šípům hodně výhrad, ale je na nich znát, že nejde až tolik o to, co děláš, ale s kým to děláš. Stejně je to u nás. Máme v tý naší partě specifickej spirit, na všem se společně domlouváme a spousta našich akcí je zábavná právě proto, že je děláme dohromady. A spojuje nás to, že nás baví zvuk, že se v něm chceme rozvíjet a chceme v tom rozvíjet i ostatní.
Láďa: Je to hodně postavený na kamarádství. To je důležitější než další hodnoty, což zní hodně jako Rychlý šípy. Když jsme to studio dávali dohromady, dost jsem to přirovnával ke stavění boudy na stromě s klukama, když ti je dvanáct. Dokonce jsme si i rozdělili přezdívky podle Rychlých šípů.

Kdo z vás je Jarka Metelka?
Láďa: To je určitě Honza Sedláček, kterej se k nám přidal asi před rokem.

Vaše studio je vymazlený hlavně tím, že má uvolněný obývakový feel, což je kontrast k takovým těm unylým naleštěným hi-end profi studiím, které si možná řada lidí představí pod pojmem nahrávací studio.
Márty: Tohle je trochu zkreslená představa o studiu. Hodně z nich dneska vypadá právě jako obývák, ale je fakt, že to bývaj o mnoho luxusnější obývaky, než je ten náš.
Byl to váš cíl, aby se muzikanti ve Wombatu cítili jako v útulným obýváku?
Láďa: Určitě byl záměr, aby se kapely u nás cítily jako doma. Ale spíš to vzniklo tak, že jsme neměli peníze a dělali to DIY. Když jdeš touhle cestou, potřebuješ najít prostředky, který tě nestojej moc peněz. Zároveň ale musí splnit akustické účely tak, aby to studio bylo plně funkční stejně jako velká profi studia a přitom nás to nestálo majlant. Když se tyhle dva principy snažíš spojit, tak ti z toho trochu automaticky vyleze místnost, která vypadá jako obývák tvý babičky. Protože většina věcí pochází právě z různých obýváků. Bereš všechno za odvoz, například obří knihovnu, protože knížky jsou dobrej akustickej prvek.

Není tahle útulnost také jedním z důvodů, proč jsou Wombat Sessions tak oblíbené? Jde z nich zkrátka příjemný vibe...
Láďa: V době, kdy jsme je začali dělat, tady příliš live sessions kromě těch, co dělá Radio Wave, nebylo. Na Wavu tehdy bohužel neměli zas tak dobrý zvuk. My jsme chtěli vytvořit to, co ve světě dávno dělaj Tiny Desk Concerts nebo KEXP. Šlo nám o kvalitní zvuk s nějakým vizuálem. A ten vizuál byl holt danej tím, jaký máme studio, ale určitě jsme nad tím takto nepřemýšleli. Úspěch byl spíš daný tím, že to byly jedny z prvních sessions s kapelami, které tehdy byly mladé, měly hype a ještě nebyly tak strašně slavné. Byly to jedny z prvních podobných videí s kvalitním zvukem a obrazem na český scéně pro kapely, který si to nemohly jinak dovolit.

Co vás na těch sessions baví nejvíc?
Márty: To, že máme prostor, ze kterýho lezou už teďka docela dobrý nahrávky a vypadá dobře a kterej můžeme nabídnout malým kapelám. Dost se pohybujeme na hudební scéně, takže máme kontakty na skvělý kapely, který by do podobného projektu jinak nešly. Oni jsou nadšení, že jim dáme tuhle možnost, my jsme nadšený, že si tuhle super kapelu můžeme nahrát a můžeme jim udělat dobrej produkt.
Lada: Mě na tom nejvíc baví právě ten natáčecí den. My jsme si od začátku řekli, že tohle nesmíme brát jako práci, aby nás to neštvalo. Takže je to spíš příjemný odpoledne s kámošema a s kapelou. Sejdeme se, nikam se nespěchá, pijeme pivko, kafe…
Marty: Šťávu…
Láda: Jo, Marty je zodpovědnej za šťávu už od první chvíle!
Marty: Já totiž nepiju kafe.

Jak vybíráte kapely, které se na Wombat Sessions objeví?
Láďa: Máme takový demokratický hlasovací proces skrze tabulku, kde hlasuje všech 10 členů, kteří se na sessions podílí.
Márty: Po prvních sessions se rozjela docela velká vlna zájmu přímo od kapel. Psali nám, že mají zájem o live session a co pro to můžou udělat. To jsme nečekali.
Láďa: A když nás ta kapela osloví nebo se nám líbí, tak jí zapíšeme do tabulky a hlasujeme. Než se všichni navzájem donutíme si to poslechnout a odhlasovat, uběhne půl roku. (zasměje se). A jelikož točíme jednu kapelu do měsíce, tak akorát vznikne rozvrh na příštích 6 měsíců a hlasování začne nanovo.

Z toho, jací interpreti se zatím ve vašem studiu objevili, usuzuju, že kdyby vám napsala například black metalová parta, pravděpodobně by neuspěla...
Márty: Já si právě myslím, že se to takto nedá říct. Snažíme se to vnímat komplexně, aby sessions nebyly furt stejný. Zároveň jsme žánrově docela rozdílná skupina lidí. Co někomu přijde slabý, u někoho jinýho může bejt nejoblíbenější interpret, takže mezi sebou děláme kompromisy. Snažíme se být co možná nejpestřejší.
Láďa: Je to i věc nějakýho dramaturgickýho plánu. Když si odhlasujeme 6 indiečkovejch kapel, tak do toho dáme něco odlišnýho, aby to nebylo na jedno brdo. Je fakt, že tvrdší věci maj u nás složitější pozici, protože tuhle hudbu tolik neposloucháme, ale i tak se u nás objeví říznější kapely, jako jsou například Manon Meurt.

Pamatujete si na nějakou zábavnou historku z natáčení Wombat Sessions?
Láďa: Pro mě byla nejkrásnější chvíle, když jsme natáčeli s Honzou a Jirkou z Mutanti Hledaj Východisko. Do nahrávací místnosti totiž při nahrávání nebyly slyšet beaty a elektronika, kterou si kluci pouštěli jen k sobě do sluchátek. Takže si představ, že dva kluci se sluchátkama stojej uprostřed úplně tichý místnosti, kde na ně mířej čtyři kamery, strašně poskakujou a v jednu chvíli Honza začne řvát “Skřítci mi lížou mý koule!”. Tak to byla fakt zvláštní chvíle (směje se).

Je to zvukařův sen mít studio?
Láďa: Hodně záleží na tom, o jakýho zvukaře se jedná. Znám jich hodně, pro který to sen není, ale třeba pro mě určitě je.
Márty: V tomhle to pro mě vystihují i ty Rychlý šípy. To studio je prostě taková klubovna pro ty, co je baví zvuk. A nemusí ho tam jen nahrávat, ale třeba jen zkoušet s kapelou, hrát si se zvukem, učit se s ním... Těžko říct, jestli to pro mě je sen, ale vím, že bych se bez toho neobešel.

Učit se se zvukem - takže rozvíjíte i vzdělávací činnost...
Marty: Děláme workshopy. Byla to součást naší vize už od začátku. Přemýšleli jsme nad tím, že je v Čechách těžký najít prostředí, kde se tyhle věci můžeš naučit. Musí to jít přes konexe, a i tak je to často polovičatý a je to velká dřina. Takže bychom teď rádi dali ten prostor lidem, který začínají, aby to pro ně bylo jednodušší.
Láďa: Tohle je možná jeden z hlavních stavebních kamenů naší filosofie. To studio je vlastně prostředek k tomu, co všechno chceme dělat, od vzdělávací činnosti, přes Wombat Sessions až po hudbu a sound design do filmů nebo divadelních představení. Můžeme tak například nabídnout nahrávání audia v profi podmínkách divadlu, který třeba nemá moc peněz.

Jak vás ovlivnil nebo neovlivnil lockdown? Ono by se řeklo, že ta doba teoreticky nabádala k tomu, aby se kapely, který najednou nemůžou vůbec koncertovat, zavřely do studia a nahrávaly jak diví. Bylo to tak?
Láďa: Pro studio jako takový to byl určitě pokles. Nic moc se nedělo, spousta lidí se bála a ani do studia se nechodilo. My normálně děláme i řadu voiceoverů nebo podcastů, který jsou placený třeba z grantů a nebo z různých institucí, ale ty najednou přestaly fungovat. Co se týče nahrávání kapel, tak ta se postupně rušila víc a víc. Já jsem se stihl potkat třeba jen s jednou kapelou.
Marty: Já to měl podobně. Všechny studiové věci se přesunuly nebo zrušily.
Lada: Každopádně, jakožto Wombati jsme se během karantény daly dohromady s Drama Labelem a kavárnou Potrvá. Ta je takovou naší domácí základnou. Celá parta včetně kameramanů z Wombat Sessions se sešla a začali jsme streamovat divadlo a koncerty z Potvrá. Prostě jsme si našli něco, abychom se nenudili. Když už máme techniku, lidi a možnosti, proč to nevyužít.

24. července si podmaníte Archu. Mr. Wombat se přesune do prostoru divadla. Na co se můžeme těšit? Proč by měl návštěvník na páteční mejdan dorazit?
Marty: Hlavně proto, že tam budeme mít naše nový trička! (smích)
Láďa: Jo! Máme nejlepší trička na světě, který navrhla fantastická Bety Suchanová. To je takový osmý člen Mr. Wombat. Sice nechodí na schůze a nerozhoduje o vybavení ve studiu, ale dělá nám vizuál už od první chvíle. Kromě toho, že nám dělala logo a další věci, nám na zeď ve studiu namalovala obraz.
Marty: Big up pro Bety!
Láďa: V Arše se bude moct člověk podívat na to, co všechno Mr. Wombat dělá, od workshopů přes podcast až po koncerty nebo DJs, ale hlavně tam bude vizuál od Bety, který to celé pojí dohromady.
Marty: Je to přenesení všech našich aktivit z Hybernské do jiného prostoru a snaha kompaktně v jeden den ukázat, o co nám jde.

Dá se tedy říct, že Rychlý šípy vylezou z klubovny a obsadí Archu?
Marty: To je právě ta největší výzva. Chceme do Archy přenést i tu atmosféru našeho studia. Jsem hodně zvědavej, jestli se nám to povede!
Když se celá věc podaří, je podobný showcase něco, co byste chtěli v budoucnu opakovat?
Láďa: Určitě! Já jsem měl podobnej koncept v hlavě už nějakou dobu a dokonce jsem na Archu myslel, protože tam pracuju jako zvukař. Takže jsme neváhali ani vteřinu, když tahle nabídka přišla! Když se to povede a večer bude mít ohlas, bylo by fajn pořádat podobnou akci klidně každý rok!

Realizace projektu Wombat Sessions byla v roce 2020 podpořena Magistrátem hlavního města Prahy a Ministerstvem kultury ČR.

Rozhovor vedl Jiří Popelka