Pár prožitých čar | rozhovor s Martinem Kubátem

Martin Kubát (*1981) je grafik a ilustrátor, jehož domalovánky Dokreslito pravidelně sdílíme na této platformě. Martin vyrůstal v severních Čechách, vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze. Věnuje se autorské tvorbě, mezi jeho knihy patří Choroby Monster, Tot McDie, Můráci, Trip, Je večer, vypusťte Čerta! (Nejkrásnější kniha roku ČR, Fra 2009), Čistka (Fra 2013) a Před půlnocí (Arbor vitae 2014). Spolu-pracuje s kulturním čtrnáctideníkem A2 a nakladatelstvím a café Fra, od roku 2007 s Divadlem Archa. Náš rozhovor vznikal v mezičase mezi zkouškami řidičského průkazu a sečením trávy u Orlíku.

Náš rozhovor vznikal v mezičase mezi zkouškami řidičského průkazu a sečením trávy u Orlíku.

Před začátkem rozhovoru jsi mě požádal, ať mozek nechám doma. Funguje takhle tvoje tvorba?
Je to tak. Tedy na začátku je to bez mozku a poté přichází mozek. Nápad rozebere, vybrousí. Někdy se ale na něj vybodne.

Jak ses dostal k ilustracím?
Od mala jsem fascinovaný knihami. Začalo to asi ve dvou letech německo-českým kapesním slovníkem. Pokračovalo Šalamounovým Tracyho tygrem, svazkem Moliérových her vydaných za jeho života či knihou o léčivých bylinkách. Rodiče i sestra kreslili tak jsem též začal.

Jak bys popsal tvůj styl ve třech slovech?
Pár prožitých čar.

Co Tě inspiruje?
Vše.

Proč jste se rozhodli opustit město, vibrující Letnou a žít na venkově?
Jak Tě to a tvou tvorbu ovlivňuje?
Vždy jsme hledali místo v přírodě. Nepotkat lidi. Možnost vyřvávat jak debil.
Děti hledání, myslím, urychlily. Zatím dobrý. Víc se zde slyšíš. Ale bude návrat.

Co právě děláš a co bys chtěl dělat zítra?
Sedím nad novou knihou. Doufám, že i zítra.

Daří se Ti uživit ilustrací a věcmi, které Tě baví? Pro malá nakladatelství nastává náročná doba.
Spokojený. Nevím, jak to bude dál.

Volná tvorba vs. zakázky? Jak se stavíš k pracím pro někoho? Chceš zmínit Ambiente?
Baví mě zakázky. Ta různorodost. Ambiente dík. Tam byla. Ale pro mě je i volná tvorba zakázka. Ale jejich zadavatele jsem ještě nikdy nestřetl.

Jsi víc dítě ty, nebo tvoje děti?
Jak kdy.

Co by ses chtěl naučit?
Správně meditovat. Jde mi to pouze, když ležím.

Co jsi u sebe stihl už zahodit?
Dloubání v nose.

Kdy se můžeme těšit na tvoji výstavu?
Nespěchám. Za deset let?

Pavlína Svatoňová



Zpět