Izolacionistický playlist Karla Veselého

V roce 1993 v článku pro hudební časopis Wire definoval hudebník a publicista Kevin Martin nový hudební žánr „isolacionismus“. Měla to být nová odnož tehdy populárního ambientu - záměrně nepříjemná a sebezpytná, vycházející z nových technologických možností mobilních studií jako „klášterních úkrytů, které mají podpořit konfrontaci tvůrce se sebou samým“. Martin tehdy sestavil kompilaci Isolationism, na níž představil hudebníky, kteří mu do škatulky spadali. Termín se nicméně tak úplně nevžil, pro temnější odnož ambientu nakonec novináři začali používat výraz „dark ambient“.


Na kompilaci Isolationism jsem si vzpomněl, když jsem začal přemýšlet, jak bude vypadat hudba, až se přežene epidemie. Možná nějak takhle jako temné náladové kompozice z tohoto starého výběru. Napsal jsem o tom článek pro web ČT-art (https://art.ceskatelevize.cz/inside/hudba-z-izolace-kdyz-nezbyva-nez-se-vypravit-do-vlastni-hlavy-gTh5r?fbclid=IwAR3cqzFTuMPSVBxp4VujMaJU6eWcmNzTETH2uVnhVjLlO_eQRv3huG0VRw), kde přemýšlím, že izolacionismus je dnes víc metoda popisující způsob práce hudebníka v dobrovolném oddělení od světa a stejně tak dobře do něj patří folkový masterpiece For Emma, Forever Ago písničkáře Bon Ivera natočený o samotě v horách i I Don't Like Shit, I Don't Go Outside depresivního rappera Earla Sweatshira z doby kdy se léčil z mononukleózy. Podobných desek o implozi do vnitřního světa jsou stovky, nebo možná spíše tisíce - osamění, izolace, melancholický ponor dovnitř jsou nakonec tradiční témata populární hudby. A nejspíš jich teď vznikne ještě mnohem víc.


Málokdo asi tušil, že izolacionismu se během letošního jara stane z možnosti nutností. Epidemie koronaviru zavřela hudebníky i posluchače doma a přinutila je téma osamění žít na vlastní kůži. Můj playlist se snaží zmapovat, jak se tyto nálady promítají do aktuálního nastavení popu – nejsou to samozřejmě písně, které by vznikaly jako reakce, na ty je ještě brzy – spíše případy, kdy se hudba dopředu trefila náladou do té naší současné.


Playlist začíná skladba otce „izolacionismu“ Kevina Richarda Martina (1), který na loňském album Sirens zhudebnil tíživý zážitek s dramatickou operací svého čerstvě narozeného syna. (Víc jsem o něm napsal tady: https://art.ceskatelevize.cz/inside/jak-zhudebnit-trauma-cili-tri-alba-o-uzkosti-09TAF)
Album After Hour kanadského popového zpěváka, který si říká The Weeknd vyšlo v polovině března a svojí klaustrofobickou náladou se skvěle trefilo do doby počínající epidemie, která nás zavřela do našich bytů a přinutila k sebezpytu. Stejnému, který si musí odžít hlavní hrdina titulní skladby (2) desky. (O desce jsem psal: https://magazin.aktualne.cz/kultura/hudba/the-weeknd-after-hours-recenze/r~110585ba6dfa11ea9d74ac1f6b220ee8/)


Další velkou deskou, která vyšla na přelomu března a dubna je novinka hudebníka Yvese Tumora nazvaná Heaven to a Tortured Mind, která nabízí zvláštní hru na pop od někoho, kdo dlouhé roky dělal experimentiální elektroniku. (3) Tumorovy písně zní jako zhudebněné dětské fantazie o tom, že se jednou staneme rockovou hvězdou.


Anglický elektronický producent Aphex Twin je na zmíněné Martinově kompilaci Isolationism také zastoupený, jeho tři dekády ambientní tvorba jako kdyby získala v nové situaci novou útěšnou kvalitu a přiznám, že jeho Selected Ambient Works také hodně otáčím. V době karentény jeho skladbu Avril 14th (4) z roku 2001 přehrála klavíristka Kelly Moran a stal se z toho tak trochu virál.
„Uložil jsem si dobrovolnou karanténu od všech rozptýlení. (…) Rozhodl jsem se přestat krmit systém, jeho hlad, jeho minulost, opustil jsem všechny ambice,“ popisuje chilský hudebník Nicolas Jaar okolnosti vzniku svého nového alba Cenizas, které vyšlo letos v březnu. (5) Možná takhle zvláštně bude znít všechna post-karanténová hudba.


Na novince Suddenly skládá elektronický producent Caribou slastné melodie plné slunce, které v sobě ale mají vždy něco trochu zlověstného. Home (6) dobře zachycuje náladu, kdy venku je sice krásně, ale my musíme zůstat doma.


Sufjan Stevens se po letech spojil se svým nevlastním otcem Lowellem Bramsem a natočili velmi zvláštní album náladových syntezátorových miniatur Aporia, které vyšlo v březnu. (7)
Trochu popu? Take Yourself Home (8) od australského zpěváka Troye Sivana je jako reklama na večer strávený o samotě. „If I'm gonna waste my time then it's time to / Take yourself home.“
O Lyře Pramuk (9) skvěle napsal Jiří Špičák (https://hranicar-usti.cz/blog/prizvete-k-folkloru-boha-umelou-inteligenci-i-sami-sebe/), tudíž jen cituji: „Zásadním přístupem, který skrze svoji hudbu hlásá, je propojení s krajinou, která nás obklopuje. Je to přitom krajina v tom nejširším slova smyslu, tedy jakékoliv prostředí, ve kterém se pohybujeme a které nás pomáhá definovat.“ Výborné album Fountain vyšlo první jarní den.
Samota a izolace je téma nové desky amerického zpěváka Mosese Sumneyho (10), Grae vyšlo na dvě části, jedna v únoru, druhá bude v květnu. (Sumneymu bude věnováno téma nového čísla časopisu Full Moon, který vyjde 7. května.)


Švédský hudebník Ecco2K dělá zvláštní éterický rap - s Peroxide (11) se vracíme do loňského listopadu. V podobném duchu anti-mačistického hip hopu se nese pražský rapper DOMO (12), který v březnu vydal debutovou mixtape AntiGod, na níž se výrazně podepsal fakt, že nyní tráví studijní rok v japonském Kobé a s izolací od známého světa tak má také zkušenost z první ruky.
Dear April (Side A - Acoustic) (13) je další z hořkosladkých rozchodových písní amerického písničkáře Franka Oceana, které vypouští zdánlivě náhodně do světa. Tady se myslím dobře trefil do současné nálady. April je asi nejspíš lidské jméno, ale stejně ty verše: „Dear April/ We were safe for a while/ We were safe as the years flew by.“


Jako bonus pro web se hodí jedna píseň, která na Spotify není a je zároveň příkladem hudby vzniklé v karanténě. Slovenský (v Praze usazený) hudebník Mišo Ormos je známý jako Prezident Lourajder, jeho nové alterego Ujko se zrodilo v samotě nouzového stavu, kdy experimentoval s elektrickou kytarou. Je to teď trochu outsider rap s neveselými texty: „Kde začína umenie? /A kde končí táto bieda? / Moje plány, sny pochoval sneh / Odfúkol ich prievan.“
https://youtu.be/EyYoXPPBFQY

 

Playlist Izolacionismus 2020 najdete na Spotify Divadla Archa

Izolacionistický playlist – Karel Veselý

 


Zpět