Vážené divačky, vážení diváci,

Divadlo Archa se od ledna 2024 proměnilo na ARCHA+, multifunkční kulturní prostor otevřený spolupráci s mnoha partnery a s vlastní tvorbou pro nastupující generaci.

Více na www.archa-plus.cz

Ondřej Hrab a Jana Svobodová ve své tvůrčí činnosti pokračují v nově založené organizaci Archa – Centrum dokumentárního divadla, z.ú.

Více na www.archadoku.cz

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše

Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše

Architekt vzdušných zámků — rozhovor s Vladimírem Morávkem

Vladimír Morávek je nejen předním divadelním režisérem, tvůrcem filmů Nuda v Brně a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, ale také uměleckým šéfem Divadla Husa na provázku, které v Divadle Archa uvede další morávkovsky opulentní cyklus inscenací s příhodným názvem Lachende Bestien (Smějící se bestie). Vladimír Morávek je společně s Annou Petrželkovou či Janem Antonínem Pitínským, autorem většiny inscenací cyklu, který si klade za cíl prozkoumat bestiální a humornou dimenzi české národní povahy.

Vladimír Morávek

 

Divadlo Husa na provázku je vyprofilované jako činoherní divadlo, které samozřejmě mělo přesahy k cirkusovému umění, kabaretu atp. Nakolik máte potřebu rozšířit jeho rádius například o výboje dokumentárního nebo fyzického divadla?
Máme. Snažíme se pracovat s nepravidelným prostorem, s nepravidelnou dramaturgií. Nepravidelnou divadelní formou. Například Dvojí proměna se napřed odehrává v divadle, pak, když se divadlo propadne do jícnu sopky, dohráváme na náměstí. Anebo teda na nádraží. Anebo na střeše Národního divadla. Jak se zrovna utrhneme z řetězu… Hlavně ne nesnesitelnou lehkost bytí, hlavně ne klid a nohy v teple…

Proto také budujete velké např. cykly z Čechova nebo Dostojevského složené z několika inscenací?
Ano. Doba nás nutí vše konzumovat a pak zahazovat – být nemyslící, být lehký, perlivý, nehluboký.
Tak my chceme být myslící, nelehcí a perliví jen tenkrát, když nás to popadne... Proto ty velké cykly, které rozrušují onu snadnou vazbu vzniku a zániku. Nabízíme náročnější percepci, třeba ve vztahu k velkým autorům minulosti, což samozřejmě vyžaduje po divácích velkou koncentraci a zaujetí. Někdy i po dobu několika let věnujeme se jedinému autorovi, jedinému tématu. Procházíme sračkami, nedáváme se kvůli tomu snazšími cestami.

Cyklus inscenací Lachende Bestien, který bude nyní uveden v Arše, má velmi rozmanitou dramaturgickou stavbu. Mohl byste prosím více ozřejmit sousedství tak rozdílných zdrojů a inspirací, jako je např. Zdeněk Troška, J. K. Tyl, Kuřátko a obilí, Jaroslav Hašek nebo Ladislav Fuks?
Má to být napříč všemu zpráva o tzv. legendárním českém smyslu pro humor. Čechové prý, kdykoli se octnou v úzkých, vydávají podivný hýkavý zvuk, připadají si pak líp. Zajímalo nás,kdybychom chtěli napříč vývojem české identity dohledat pět (šest) pevných bodů této identity, které by to byly. A vyšlo nám toto. Ještě chybí Forman a Hrabal a Havel. Těm jsme se věnovali druhdy.

S jakým pocitem může odejít divák, který uvidí cyklus jako celek?
Myslím, že ze všeho nejvíc ten projekt zaimponuje. Vzbudí lítost. A respekt. Obdiv na konto všech těch štvanců, co uviděli svou mizernost a neposrali se pro ni, aniž by ji pojmenovali. Řekli pravdu nahlas. Čím víc kdo lže, tím víc totiž směšný bývá. Čechové lžou až nádherně často. Vyděšený národ ne úplně milovaných dětí. No a jejich básníci to zkrátka umí povznést se nad tuto úzkost. Umýt se z ní. Tak chválabohu za ně, očistné pracovníky dušezpytu. A dík všem těm milým lidem na Provázku, že tři roky kvůli tomuhle pomyslu chodili pozdě spát a hledali cestu k podstatě všech těch slavných děl… Díky Pitínskému, díky Petrželkové, díky Haškovi, díky Fuchcovi, díky Kunderovi, díky Krejčímu. Podpis Morávek.


Rozhovor vedl Lukáš Jiřička
Celý rozhovor si můžete přečíst v dvouměsíčníku Divadla Archa na issuu.com


Festival Smějící se bestie je součástí tématické akce Proměny repertoárového divadla evropského projektu Theatron.

Projekt Theatron je podporován v rámci programu EU Culture.